PAVEL FLORIÁN SI POVÍDAL S TRENÉREM RADKEM VOTAVOU NEJENOM O MČR

Čím byste chtěl začít?

To je dobrá otázkaJ Být mistrovství o den později, tak Pavel Florián a Standa Kohoutek nehráli a to by byla velká škoda. A já bych možná taky padnul, udržel jsem se jenom silou vůle.

Kdy vlastně začala příprava na MČR 2007?

Už někdy v roce 2006, kdy se konalo to první. Více než polovina sponzorů byla na obou akcích. S tím se do celého MČR taky šlo. Teď to má třetí fázi, tu nejdůležitější. Tak nám držte palce. Hodně věcí bylo v období našeho pobytu v Indii a po návratu až do začátku to bylo stupňující se úsilí. Týden před to bylo takové, že jsem zůstával v kanceláři pořád. Ke všemu mě ještě chytlo nachlazení a teploty. Nebyl jsem z toho moc nadšený. Karel Kotyza měl moc své práce a tak jsme se domluvili, že začne v pátek po obědě, byl tu od rána a i přes své vytížení stačil postupně připravovat různé papíry. Pavel Turek se jal řízení od stolku, té nejzodpovědnější práce. Jako vždy skvěle. Když to v pátek vypuklo a lidé se postupně scházeli, začal jsem být klidnější a klidnější.

Hodně práce bylo ve čtvrtek. Od 20ti hodin se připravovala hala a místnost pro hosty. Tady všemu moc pomohl pan Janáček s rodinou a s přípravou haly Pavel Maňásek společně s mladými hráči našeho klubu, který po svém příjezdu do Českého Krumlova nelenil a přidal ruku k dílu, díky moc.

VIPKA byla opět mimořádná. Příjemné posezení bylo velkým bonusem akce a skvělé zázemí pro pořadatele. Naši nejmenší pořadatelé byli neustále odměňováni tousty (bylo jich skoro 800) ovocem a dobrým pitím. Těm patří mimořádné poděkování za jejich neustálou mravenčí práci. Poděkování si zasloužíš i ty Pavle, protože bez tebe bych ten týden před nezvládl. Dokázal jsi všechno oběhat, když jsem já nemohl a odtrénovat všechno za mě. Taky tě to pěkně poznamenalo zdravotně. O to cennější jsou tvé skvělé výsledky, klobouk dolů před tím vším. Jako trenér si určitě nepředstavuji závěrečnou přípravu takto. Ale máš to za sebou. Všem ještě jednou  moc děkuji

Jak jste MČR prožíval?

Po přípravách jsem v pátek ráno moc optimista nebyl. Ale příchodem těch všech, kteří po celou dobu MČR pomáhali, jsem se začínal uklidňovat. A když přišel Karel Kotyza a vzal ředitelování na plný úvazek, uklidnil jsem se úplně. Další klid dodal bezchybný Pavel Turek a skvělá VIP místnost, totiž všichni kteří ji měli na starost. (ale to jsem už říkal). A jako na každé větší akci, když se začne hrát, tak je to dobrý.

Turnaj jsem se snažil prožít co nejvíce v hale u kurtů. Ale i tak jsem se neubránil práci pořadatele.  Pořád bylo co řešit a na co reagovat. Snad to proběhlo ku spokojenosti. A proto jsem neviděl všechny zápasy vás hráčů. To mě moc mrzí. Snad to chápete. Jinak jsem vám hodně věřil, věděl jsem, že jste dobře připravení. Ty klíčové zápasy jsem si potom užil hodně, je to prožitek a odměna zároveň. A když jsem vás viděl při závěrečném úklidu, byl jsem moc rád, že jste. I když tebe bych radši už viděl doma. Ale moc díky, vydržel jsi do posledního špendlíku.

Martina byla od vítězství kousíček, co vy na to? (První medaile)

To teda jo. Já jsem nepochyboval, že vyhraje. Na trénincích hrála dobře a přitom dělala zkoušky ve škole. Viděl jsem na ní chuť a odhodlání bojovat hodně vysoko. Když začal třetí set finálového zápasu, prohrávala během chvilky 0/5, tak mě napadlo: „Jen aby to nechybělo…“  Martina hrála moc dobře, její výkon se mi líbil a pevně věřím, že vytrvá i dál. Evča Brožová zvládla turnaj neuvěřitelně, vnímal jsem, jak bere z posledních sil, ale vůle byla velikánská.

A co náš debl? Jste spokojený? (Druhá medaile)

Co chceš slyšet? To bylo takové to povinné vítězství, i když to bylo MČR, kde se dějí různá překvapení. Porazit vás letos mohla jenom nemoc a to se málem podařilo. Gratuluji vám oběma. Hra nebyla nejlepší, ale účelná a bylo to o čtyřhře, to je dobrý výkon. Škoda, že se to u nás hraje více komorně, že tu není více dvojic „obouchaných“ ze zahraničí. Vím, že na mezinárodních turnajích hrajete o mnoho lépe.

Třetí medaile byla ve smíšené čtyřhře? Jak se díváte na tenhle úspěch?

Oběma ji moc přeji, ale snad i Standa s Martinou vnímají, že v semifinále neodehráli dobrého mixa, že se nedostali vůbec do své hry (kromě prvního setu do stavu 16/14). Herně už mají na víc, zase to beru z mezinárodních turnajů. Ale je tu posun, to je důležité.

Jak se vám líbilo finále dvouhry mužů?

Musím říci, že moc. Prožíval jsem ho hodně a hodně jsem si ho užil. Oba hráli moc dobře, každý svůj styl. Petr dominoval v prvním setu, Honza byl utahanější (více zápasů v nohách a to se bohužel v takovém zápase prostě počítá), ale postupně zkvalitnil své údery a hru vyrovnal. Drobet mu také napomohl Petr, že nedojel koncovku druhého setu. V pauze před třetím byl Honza hodně připravený pokračovat dál a vyhrát. Vítězný set mu dal další sílu bojovat. Třetí set ale začal trochu netakticky, vlítl do toho drobet po hlavě a to na rozjetého Koukese neplatilo. Neptej se mě, komu jsem co přál. Desátý titul je velká výzva, moc jsem mu chtěl pomoci. Věřím, že to ani nenabourá velice dobré vztahy s Petrem,. Vztah s ním beru hodně osobně, už od působení u juniorské reprezentace. BYL TO SKVĚLEJ ZÁPAS, PROSTĚ SUPER A MISTROVSTVÍ URČITĚ SLUŠEL.

Oba se budou prát o účast na OH 2008. Oběma a všem dalším přeji zejména pevné zdraví a ať vás je víc.

Je něco, co vás vyloženě překvapilo příjemně (nepříjemně)?

Ale ano. Mirka Vašková, tak jak hrála, pohybovala se, bojovala. Mně osobně udělala velkou radost. Možná ji to překvapí, protože v minulosti to byl mezi námi jeden souboj za druhým. Mirko vytrvej, hrála si moc dobře.

Jako druhou věc bych vyzdvihl početnou účast mladších hráčů na Turnaji. Dlouho jsem si zvykal na to, že jich tu bylo tolik. To, že se dokázali kvalifikovat, je dobrá vizitka. Ale ty starší bych chtěl poprosit, hlavně vytrvejte u badecu a hrajte s mladými, ať mají s kým hrát a od koho se učit. Třeba medaile Šárky Křížkové s Míšou Hrdličkovou ze čtyřhry je super. A vůbec sem nepatří řeči, koho vlastně porazily a tak podobně. Proč máme pořád potřebu hledat chybu u těch, co něco dokáží, pořád jakoby zpochybňovat dobré výsledky a omlouvat ty, kteří neuspějí. Asi je to přirozené, ale drobet nespravedlivé.

Když už mluvím o různých řečech, musím reagovat na ty všechny poznámky ohledně odstoupení Pavla ze dvouhry. Jenom my oba víme, jak jsi na tom byl. Že byl risk jít i do čtvrtfinále s Kubou Bitmanem a klobouk dolů před tím, jak si to zvládl. Tady patří velké poděkování divákům, protože Pavel hrál pro vás. A ještě jeho mamince a tetě, které vnesly do všeho hodně víry a pomohly klukům se připravit co nejlépe to v daný moment šlo. Po druhém setu jsi byl nekoncentrovaný, docela mimo, bez energie. To ano, ale pak jsem se  rozhlédl po hale, viděl své příznivce a taky všechny ty, co fandili Kubovi a šel jsem do toho. Zvládl si to skvěle (jenom je dobře, že nemáme ruchové mikrofony při kaučování, protože někdy je to hodně tajné J). A to je ta čtvrtá medaile našeho klubu. Po zápase Pavel vyčerpáním usnul na masérském stole. A tak přišlo rozhodnutí semifinále s Petrem Koukalem nehrát. Na tento zápas se Pavel moc těšil a moc ho to mrzí. Z haly odešel s teplotou přes 38 a to samé Standa. Byl zázrak, že dohráli debla. Zaslechl jsem okolo toho i různé vulgarismy na adresu Pavla, a to se mi teda vůbec nelíbilo. Věřím tomu, že čas zásadně utříbí názory těchto lidí.

Ale abych zakončil tuto část v tom příjemném, tak velice dobře odehráli svého debla Pavel Klimeš s Lukášem Zevlem. To jsou ještě „mláďata“, ale dobří kluci….

Hm, měl bych ještě jedno téma, ale na to se ještě necítím být  dostatečně svobodný…….

A co další naši hráči, Kuba Sluka, Milan Turek, Štěpka Vazačová a oba mladí. Jak jste s nimi spokojený?

Jsem a neberu je jako další až po vás. Štěpánka odehrála asi to, na co má natrénováno. Letos už hrála lépe, ale hlavně jestli je drobet spokojená sama. Kuba Sluka moc netrénuje a podle toho i hraje. Letos hrál jenom smíšenou čtyřhru. Pavel Klimeš a Lukáš Zevl hráli dobře čtyřhru a Lukáš postoupl z kvaldy i ve dvouhře. Jenom spokojenost. A možná ještě větší, že se nám postupně daří hledat společnou řeč na témata, jak důsledně půjdeme společně ve šlépějích vás straších. Vnitřně je mi smutno, že nemá medaili  Milan Turek, tomu ji přeji strašně moc. Letos chyběl kousíček ve čtyřhře. Je to obrovská škoda, ale já věřím, že ji ještě uhraje v budoucnu. A to, jak bojoval s starším Kopřivou bylo příkladné pro všechny v hale.

Jsou třeba nějaké ohlasy na MČR?

Určitě. Některé jsou takové ty pracovní, kde se píše, kde je nějaká chyba, omyl a podobně a tak se to snažíme co nejrychleji opravit. Jindy zase pochvala, ta je povzbuzením. Ale celkově je to kladné hodnocení. Jsou věci, které potřebují do budoucna změnu. Třeba delší tribuna na hale je nevhodná, není z ní vidět na plochu  a to omezuje počet lidí v hale.  A přece to děláme hodně pro lidi. Tyto připomínky beru, a vím, že s tím zatím nemůžeme moc dělat. Osobně mě mrzí, že jsem nezaznamenal nějakou informaci v celostátní TV. Natáčela zde ČT, možná jsem to přehlédl, ale jestli to nebylo, moc mě to mrzí. Rozhodně jsme se snažili udělat maximum. A co klady? To, že to bylo v Českém Krumlově, který se mimořádně prezentoval. Účast starosty Českého Krumlova pana Luboše Jedličky to jenom zdůrazňuje. Pan starosta se zúčastnil zahájení MČR, poté sobotního programu a byl při vyhlášení ankety Badmintonista ČR 2006 a nakonec dekoroval ty nejlepší v nedělním finálovém bloku. Moc si toho vážíme a víme, že to přispělo našemu MČR. K vyhlášení ankety se musím vrátit ještě jednou. Bylo to rozhodně nejlepší vyhlášení v jeho tříleté historii. Kouzelné prostředí Jesuitského sálu v HOTELU RŮŽE s hudebním doprovodem souboru MEDVÍĎATA a vyhlašování za doprovodu fanfár žesťového kvintetu ZÁKLADNÍ UMĚLECKÉ ŠKOLY V ČESKÉM KRUMLOVĚ. Další velké plus vidím v momentu, že jsme jako pořadatelé dokázali zabezpečit MČR míči Victor Champion. Děkujme firmě VICTOR. Velké poděkování si zaslouží pan Bohumil Dufek, který je jednatelem a duší celé firmy. Díky moc za tvou štědrost a neustálý přínos do badmintonu. Jsem rád, že Tě znám a i kdybys nepomáhal, tak jsi mému srdci přirostl již hodně dávno. Další jsou třeba jmenovky na jednotlivých kurtech, to je taky skvělé.  A určitě to bylo přínosem pro vás hráče a hráčky. I to byl jeden z důvodů proč se do pořadatelství šlo. Vaše postupné dozrávání chtělo podpořit domácím prostředím a to se povedlo dokonale. Další klad vidím na trénincích, jak si děti povídají o vás, jak jste hráli a jak chtějí více trénovat. Rád bych dal malinko prostor i webovým stránkám MČR. Určitě to patří k takovéto akci. Podařilo se nám pravidelně vkládat aktuální výsledky, fotky a další informace. Myslím si, že třeba rozhovory, které jsi udělal před MČR – to byl velký přínos MČR. Třeba v neděli jsme měli přes tisíc návštěv na webovkách MČR. To není vůbec špatné J. Už to samo o sobě dává odpověď tomu, že webovky patří k takovéto akci. Za svůj nedostatek beru, že jsem nedokázal spustit stránky dříve, už někdy v září – říjnu a postupně tam dávat věci, pěkně v klidu  pohodě. Takto to bylo hodně hektické. Pro příště jsem opět poučen.

A co budoucnost MČR. Neuvažuje klub o dalším MČR dospělých?

Jsou určitá pravidla a ta říkají, že pořadatelství MČR dospělých je vždy dvouletá záležitost. Takže si myslím, že další MČR bude pořádat někdo jiný. Osobně bych se ještě jednomu ročníku nebránil, ale nikde není psáno, že v budoucnu budeme žádat ČBaS o další dva roky tohoto turnaje nebo jiných významných akcí.

Důležité bude i hodnocení ze strany našeho badmintonového svazu. Musíme unést kritičtější notu na halu a její uspořádání tribun. To nám dělalo při obou ročnících drobet problém s místem a viditelností na kurty. To je určitě škoda, protože je to jeden z velkých cílů nás badmintonistů..přivést na takovéto akce co možná největší počet diváků a dostat badminton více pod kůži. V Č. Krumlově je to tak na hraně únosnosti. Určitě jsme ale nasadili laťku dost vysoko pro další pořadatele. Za to se stydět rozhodně nemusíme.

Ještě jsem se chtěl zeptat. Zvítězil jste v anketě Badmintonista roku 2006 v kategorii  TRENÉR ROKU. Co to pro vás znamená?

Nejsem naučený přijímat lichotky, vždy mě to přivádí do rozpaků a jsem hodně nesvůj. Asi jsem rád, že jsem vyhrál J Každé vítězství potěší, věřím že každého, tak já asi nejsem výjimkou.

Anketa proděla změnu a já jsem přesvědčený, že k lepšímu. Tato podoba by mohlo být pro budoucna dobrým základem. Letos bylo vyhlášení hodně důstojné, moc se mi líbilo. Doufám že i účastníkům.

Co si myslíte, že za tím vším je?  Asi bych řekl, že se snažím pracovat hodně, že mám snahu se vyvíjet, zlepšovat, měnit špatné věci na dobré. To je můj osobní vklad do naší společné práce. Jestli je toto ocenění za něco, tak z poloviny za toto. A druhá polovina je ve vás, že jste ochotni pracovat a bojovat. Víš moc dobře, kolik je to takových těch bojů o to, kdo co smí, kam až může zasáhnout do života toho druhého, jak já směrem k vám, tak vy směrem ke mně…říkám tomu souboje. Jiný trenér si řekne, to je přece úplná blbost, je to svoboda, dobrovolnost podobně. S tím plně souhlasím, nemám k tomu jiný přístup, toto beru už jako nadstavbu dobrovolnosti, svobody. Pokud chce někdo v čemkoliv uspět, je vždy potřeba pracovat na věcech, které jsou předností od samého začátku a hodně pracovat na těch věcech, které je potřeba drobe změnit, poopravit  a podobně. To nejen na kurtu, v úderu, ale taky v životě, přístupu, v chování, prostě úplně ve všem. Vnímám to na sobě, jak jsem začal trénovat jako hodně mladý, nic jsem neuměl, na tréninky jsem chodil protože jsem se s klubem domluvil, že budu trénovat, vždy jsem dal kafe a vzal si noviny a šel trénovat. To není zase tak dávno. Pak mě to celé začalo nějak bavit, viděl jsem před sebou spoustu šikovných dětí a já nic. Kolem sebe úspěšné trenéry, kteří všechno znají  a vedou reprezentaci… A tak jsem si v tom začal hledat cíle. Začalo to v oblasti, poté na celostátních turnajích. Tajným snem bylo vyhrát medaili (zlatou) na MČR družstev žáků. To si neumíte představit, jaký to byl cíl, jak mě to hnalo na sobě pracovat. A to se mi povedlo hodně brzo a bylo to doma v Č. Krumlově. Postupně jsem s žáky šel do juniorů a opět pokračoval v tom všem. Postupně se začalo jezdit na mezinárodní turnaje. A ten pocit je pořád stejný, strašně moc před sebou, nic neumím, prostě jede se dál.

Moc mi pomohlo to, že jsem poznal správné lidi. Když začnu klubem, je pro mě druhým taťkou (badmintonovým prvním taťkou) pan Jiří Frendl. U něho jsem se učil za pochodu. Dal mi hodně prostoru od samého začátku. Dával mi pořád velkou naději, že se to v klubu zlepší a bude to normální práce, to mě hodně u badmintonu drželo a napomohlo tomu, že jsem si ho vybral jako vážnou práci. Člověkem, který mě od takových 22 let doprovází je pan Jaroslav Balcar. Je pro mě moc důležitý, protože mě naučil vnímat spoustu věcí, těch životních, dříve, než bych k nim přišel normální cestou. Poznal jsem ho v době, kdy začal budovat něco hodně dobrého, kdy hodně pomáhal klubu finančně. Bez této pomoci by nebyl klub tam, kde dneska je. Když přišla změna, mohl jsem s ním komunikovat dál a tak to je i v dnešní době. Z toho mám velkou radost, je mi moc dobrým kamarádem. Z těch, které potkávám denně musím vzpomenout pana Pavla Turka, když jsem začínal s badmintonem, tak už také hrál a je u badecu pořád. Moc pamatuje a pořád aktivně trénuje mládež v našem klubu. Občas máme rozdílné názory na nějaké dílčí věci, ale pro mě je velkou inspirací. V posledním letech mě intenzivněji spojil badminton s panem Karlem Kotyzou. Přišel do Č.Krumlova někdy po revoluci a od té doby mi sedí jako člověk. Je zajímavé, že na spoustu věcí máme jiné názory, ale dokážeme se o nich bavit. Moc pomáhá badmintonu v klubu a naší oblasti. Taky si prochází něčím, co je moc a moc těžké  a já ho za to obdivuji. Pro mě je to ten nejbližší spolupracovník a kamarád. Je spousta dalších lidí, ale tři bych rád vzpomenul. Pan Bohumil Dufek, to je kapitola sama o sobě v tom nejlepším duchu. Ty mě inspiruješ neustále  a pořád. Další je pan Pavel Maňásek, to je strašně blízká osoba. S ním se jsem učil badminton, který přesahuje klub. Vyrůstal jsem s ním na turnajích, na soustředěních. Třeba v Rožnově to byla vždy bomba. Myslíme stejně, máme stejnou představu o badecu, stejné pocity. Naše každodenní telefonování…. Nejlépe to charakterizuje Pavlova manželka Květka, zase ti volá milenkaJ. Aby byl výčet úplný. Pan Surinder Mahajan z Indie je prostě chlapík jak má být. Kdo jej zažil na tréninku, ale i na obědě, večeři, při cestování... prostě všude, tak mohl poznat, jak je neuvěřitelný. Opět pro mě velká inspirace, nejenom badmintonová, ale i životní.

A v neposlední řadě jste to

vy hráči. Každé vaše vítězství, každá vaše dobrá výměna je pro mě prožitkem a radostí. Já tomu našemu vztahu říkám „vzájemná výchova“. A když jsem na vás více kritický, tak to není zloba, něco, že bych chtěl ublížit. Vždy jsem s vámi. Musí tam být ale rovnováha a spravedlnost. A když se povede člověk, jako jsi ty Pavle, že dokážeš v závěrečné části přípravy na MČR odstoupit ze své priority, hodit to za hlavu svou přípravu a jít pomáhat, ale ne na dvě hodiny denně, ale od rána do noci, tak to je další velké povzbuzení, že to má cenu. Jestli dokážeš vycítit, že teď je důležitější něco jiného, než ty, nese má práce své ovoceJ J J

Ale to jsem se nějak rozepsal. Ale snad to nebude číst tolik lidí a je to až na konci. Ale když jsi mi dal touto otázkou šanci, tak to tak cítím a jsem rád, že jsem to mohl napsat do této odpovědi.

Děkuji za vaše odpovědi, které se mi moc líbí. Tak Vás znám. Držte se ve zdraví a načerpejte další chuť do společné práce.

Děkuji za tento prostor. Teď s odstupem času se mi to psalo hodně příjemně a šlo to, jak se říká, jedním dechem. Dík

Radek Votava