14.7.19 – MÍRA, TOMÁŠ A RADEK O PRVNÍCH DNECH V INDONÉSII

Naše deblová dvojice Tomáš Švejda – Jaromír Janáček a jejich trenér Radek Votava mají za sebou více než tréninkový týden z téměř měsíčního pobytu v indonéské Jakartě v klubu PB Jaya Raya.

Za uplynulý týden kluci absolvovali deset tréninkových jednotek v hale, posilovně, oválu nebo na parkovišti před halou. Každá fáze je v místních podmínkách, kdy se teplota pohybuje v rozmezí 25 – 35 stupňů a vlhkost dosahuje až 70%, fyzicky náročná a téměř pokaždé překročí 3 hodiny. 

Všichni tři nám přibližují v první delší zprávě své pocity.

Po Evropských hrách, ze kterých jsme se vrátili v pondělí 1. 7. večer, jsme už ve středu 3. 7. dopoledne načali další společnou cestu, tentokráte do badmintonu zaslíbené Indonésie, kde se budeme připravovat na další část naší společné kariéry. Je to neuvěřitelné a zároveň skvělé, že se nám vše podařilo skloubit a zařídit, a že se nám podařilo sehnat dostatek financí na tento tréninkový pobyt. Za to moc děkujeme (Mirek s Tomášem) hlavně našim rodičům a našemu klubu, který nám pomohl finančně s cestou a Radek děkuje hlavně sám sobě (smajlík).

Cesta proběhla bez problémů. V Praze po zaparkování auta u Honzy Mikulky nás vyzvedli kamarádi Pavel Florián s Tomášem Motkou, kteří nás odvezli na letiště. Cesta do Jakarty přes Dauhá byla bez problémů, ale dlouhá. Na letišti v Jakartě nás vyzvedl pán z klubu a odvezl do centra. Byl večer a na nic nebyl čas. Rychle se ubytovat a jít spát, protože ráno v pátek nás již čekal první trénink.

Bydlíme společně v jednom pokoji (velikost je asi jako třílůžkový na hale), každý máme jednu matraci, polštář, deku, jednu společnou skříň a stůl. Osm takových pokojů má společné sociály (3x WC a 4 sprchy). Internet na pokoji není, v areálu potom už ano. V ubytovně bydlí dle našich propočtů cca 100 až 120 badmintonistů, a to nejenom z Indonésie. Kromě nás tu je reprezentační tým Filipín – ti tu jsou dva měsíce, jsou tu také dva hráči z Anglie, jeden Kanaďan, nějací Indové a podle informací by měli dorazit hráči z Tchajwanu. Ale docela se to tu mění. Kluci a holky bydlí odděleně a jsou tu děti cca od 8 let až po dospělé.

Z ubytování je to do jídelny, co by kamenem děcko dohodilo. Jídlo je dobré, ale tak trochu stejné. Snídaně je od 5 hodin ráno a pro ty, co jdou na trénink od 6 hodin je jednoduchá – toustový chleba, nuttela, marmeláda, lupínky, mléko, voda a banán. Později je doplněná o vaječné omelety, rýži, někdy nudle, nějaké ovoce. Oběd se skládá vždy z rýže a prakticky každý den je výběr z kuřecího a hovězího masa, ryby, nějakého vegetariánského jídla a zeleniny. Takto se tu vaří od pondělí do soboty. Po najezení si každý po sobě vše umyje a nechá schnout v regálu před jídelnou. Neděle se netrénuje, a tak je stravování na nás. 

Do haly je to potom, co by děcko dohodilo kamenem tak čtyřikrát. Hala je 16ti-kurtová, její součástí je moc pěkná posilovna, je klimatizovaná, ale to moc nevnímáme. Vedle haly je krytý plácek s pískem na vybíhání kurtu, okolo ubytování a jídelny je ovál na atletické tréninky. Chcete si nechat vyprat věci? Není to problém. V areálu je prádelna, kam donesete špinavé věci a dostanete je vyprané a neuvěřitelně složené (tak složené věci jsme viděli jenom u Tomasze Mendreka). Celý objekt je obestavěný zdí a neustále je tu ostraha, je tu čisto, a i když to je pro Evropana hodně skromné, je tu vše, co je pro trénink třeba. Bez skvělých lidí by to nešlo, ale takoví jsou tu všichni (smajlík).

Tak to by byl asi takový stručný popis, jak se nám cestovalo a jaké to tu je. 

A jak se v Indonésii trénuje? První týden probíhalnějak takto.

Máme za sebou celý tréninkový týden a neděli, která je volným dnem. Vlivem místního podnebí je každá jednotka náročná a nejméně tři propocená trika se stala už naší samozřejmostí.

V celém areálu, který je zařízený pouze pro badminton, začíná být živo už okolo páté hodiny ranní, a to trvá až do desáté hodiny večer. Je zde přes 120 hráčů a hráček od nejmenších až po dospělé reprezentanty a nad dvě desítky trenérů, mezi kterými jsou například Markis Kido, bývalý světový hráč a vítěz olympijských her, nebo Banbang Suprianto, vítěz All England a několikanásobný mistr Asie. V ranních hodinách trénuje najednou někdy i více než 8 tréninkových skupin. Většina jich hraje v hale, jedna pak běhá na dráze, další zase na parkovišti před halou, na zastřešeném plácku vybíhají kurt a zbylá pak zaplní posilovnu. Za celý týden máme odtrénováno téměř 30 hodin. Tomáš se zapojuje i do tréninku s juniory, kde je více herních tréninků. Tréninky vede Joko Ryiadi, držitel bronzové medaile z mistrovství Asie a Jihovýchodních Asijských her, a Muhammad Rofiq. 

Jako ochutnávku Vám představíme jeden jejich herní trénink. Kombinace 2 na 2, kde jedna dvojice brání a druhá, v postavení za sebou, útočí na maximum v intervalu 20 minut (to útočí jeden hráč). Po 20 minutách je 5 minut pauza a útočící hráči si vymění pozice a bránící vystřídají poloviny. Poté se role u dvojic vystřídaly a to samé. Tomu předchází rozcvičení a rozehrání a po odehrání několika setů a nakonec cca 20-30 minut si každý pracuje, na čem potřebuje.

Mirek má s dospělými jeden herní a jeden kondiční trénink za den, kde kondice je buď na kurtu ve formě vybíhání a agility nebo atletiky na dráze. Posilovna bývá každý lichý den před badmintonovým tréninkem. Že jde o opravdu kvalitní deblové prostředí, ukazuje fakt, že se na trénincích střídají velice kvalitní mezinárodní hráč. PB Jaya Raya má na svém klubovém kontě celkem tři medaile z OH, osm z MS dospělých, deset z Asijských her a také třeba 19 titulů z All Englandu. V naší skupině trénují třeba Angga Pratama/Ricky Karandasuwardi, kteří od úterka hrají tady v Jakartě jeden z nejprestižnějších turnajů světa Indonesia Open HSBC BWF World Tour Super 1000.

Trénujeme každý v jiné skupině. Tomáš je mezi juniory a po dopoledním tréninku se někdy účastní části dospělého. Mirek je v TOP tréninkové skupině. Nemáme tady spolu odehraných moc setů, ale vnímáme, že je to nyní lepší. Oba tak hrajeme hodně a ať se podíváme před sebe, za sebe, vedle sebe, všude vidíme vše správně a neuvěřitelné nasazení. V posilovně vidíme, jak jsou hráči nabušení = to je neuvěřitelná energie. Trenéři nám říkají, koukejte okolo sebe a napodobujte. Nevíte něco, ukážeme vám to. Hráči nám také pomáhají. Ze začátku jsme si říkali, patříme sem vůbec, je to tak trochu z jiné planety, ale Radek nám v klidu říká, patříme, je to prostě jedno z nejlepších badmintonových míst na světě a my jsme tady, makáme a užíváme si každý trénink co možná nejvíce naplno. Radek nám říká, že se mu splnil jeden ze snů, že je tady a my tomu přicházíme postupně na chuť také.

Volný čas moc není. Během týdne se 95% tráví tréninkem, jídlem a odpočíváním, převážně spánkem. Středa od oběda je volná, ale je to ideální čas na dospání a potom sobota od oběda do neděle večer. Zase se je to ideální čas se dospat a vyrazit někam jinam na jídlo, jako třeba dnes. Pozdní oběd a postupně to byly lasagne, kuřecí steak, caesar salát, maďarský guláš, hranolky, kuřecí křidýlka na medu, něco ve Starbucksu a procházka obchoďákem a kupodivu i nákupem nějakých těch místních hadříků. I na pokoji máme klimatizaci, na to jsme zapomněli. Pro nás v tuto chvíli jednoznačně nejlepší vynález na světě. Občas koukneme na nějaký film – to si asi nejvíce užívá Radek (smajlík). Od pondělí nás čeká další tréninkový týden. 

Z Indonésie a v přípravě na spaní zdraví Tomáš, Míra a Radek.

... fotogalerie ...

Hlavní partneři